Středem slavení eucharistie je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista. Církev, věrná příkazu Pána, koná na jeho památku až do jeho slavného příchodu to, co on vykonal v předvečer svého utrpení: „Vzal chléb...“, „vzal kalich vína...“ Způsoby chleba a vína, které se tajemně staly tělem a krví Krista, i nadále zůstávají znamením daru stvoření. Tak při obětování vzdáváme díky Stvořiteli za chléb a víno (srov. Ž 104, 13–15), „plod lidské práce“, ale předtím ještě „plod země“ a „plod révy“, dary Stvořitele. V úkonu Melchizedecha, který „obětoval chléb a víno“ (Gn 14, 18), vidí církev předobraz své vlastní oběti (srov. Římský misál, Římský kánon: „Supra quae“).

Ve Staré smlouvě byly chléb a víno přinášeny v oběť mezi prvotinami země, na znamení vděčnosti Stvořiteli. Ale tyto dary dostávají také nový význam v souvislosti s exodem (odchodem Židů z Egypta): nekvašené chleby, které Izrael pojídá každý rok o Velikonocích, připomínají spěch osvobozujícího odchodu z Egypta; vzpomínka na manu na poušti bude Izraeli stále připomínat, že žije z chleba Božího slova (srov. Dt 8, 3). Každodenní chléb je konečně plodem zaslíbené země, záruka, že Bůh je věrný svým příslibům. „Kalich požehnání“ (1 Kor 10, 16) na závěr židovské velikonoční večeře přidává k slavnostní radosti vína eschatologický rozměr, totiž rozměr mesiášského očekávání obnovy Jeruzaléma. Ježíš při ustanovení své eucharistie dal nový a definitivní význam požehnání chleba a kalicha.

Zázraky rozmnožování chlebů, při nichž Pán pronesl požehnání, rozlámal chleby a rozdělil je prostřednictvím svých učedníků, aby nasytil zástup, jsou předobrazem překypující hojnosti tohoto jediného chleba, kterým je Kristova eucharistie (srov. Mt 14, 13–21; Mt 15, 32–39). Znamení vody proměněné ve víno v Káně (srov. Jan 2, 11) už ohlašuje hodinu Ježíšova oslavení. Poukazuje na slavení svatební hostiny v království Otce, kde budou věřící pít nové víno (srov. Mk 14, 25), jež se stalo krví Kristovou.

První oznámení eucharistie vyvolalo mezi učedníky rozdělení, tak jako je pohoršilo, když jim Pán oznámil, že musí trpět a zemřít: „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ (Jan 6, 60) Eucharistie a kříž jsou kamenem úrazu. Jde o totéž tajemství, které nepřestává být příležitostí k rozdělení: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6, 67): tato Pánova otázka znovu a znovu zaznívá během staletí jako výzva jeho lásky, aby každý poznal, že jen on má „slova věčného života“ (Jan 6, 68) a že přijmout ve víře dar jeho eucharistie znamená přijmout jeho samého.



O svátostech v Písmu: eucharistie (3. díl, 2. část)



-----------------
Pramen: Katechismus katolické církve, kapitola Způsoby chleba a vína (paragrafy 1333–1336)