Helena (vlastní jméno Marie Restituty) se narodila v Brně - Husovicích 1. května 1894 jako šesté dítě Marii a Antonínu Kafkovým. Jejich rodina byla úzce propojena s Vídní, kde se manželé poprvé setkali při hledání práce a kde se jim také narodila nejstarší dcera Marie. Do rakouské metropole se však opět vrátili a tady, ve farním kostele svaté Brigity, přijímá Helena první svaté přijímání i svátost biřmování.

Ve škole se zařazovala mezi průměrné žáky. Navíc koktala, což se řešilo tím, že ačkoliv patřila mezi živé děti, nemohla tři měsíce mluvit. Od 15 let pracovala jako služebná, opatrovala děti, prodávala v trafice a později pečovala o nemocné, v čemž objevila smysl života. V té době se v nemocnici staraly o pacienty Sestry od křesťanské lásky třetího řádu svatého Františka, do jejichž společenství chtěla Helena patřit. Ačkoliv pocházela ze zbožné rodiny, rodiče ji od vstupu do kláštera zrazovali. Neohrožené děvče se situaci rozhodlo řešit útěkem z domova. Jako patnáctiletou ji ale v klášteře nemohli přijmout, a tak si nakonec doslova vybojovala souhlas rodičů.

V roce 1923 složila věčné sliby a zasvětila se tak Bohu ve službě nemocným. Rychle se vypracovala a stala se žádanou zdravotní sestrou. Urovnala také vztahy mezi sestrami a konfliktním primářem v Mödlingu. Marie Restituta však nebyla typem asketické a tiché řeholnice. Spíše naopak. Snadno navazovala přátelství a pořádala církevní oslavy i výročí sester. Ale i když byla určitě často unavená, den končila v nemocniční kapli. Modlitba růžence ji posilovala v každodenní službě…

Situace začala houstnout na jaře 1938, kdy dostává Hitler Rakousko. Řeholnice mají zákaz dále působit v nemocnicích, ale neuposlechnou. Na stěnách nesmí viset kříže. Sestry je ale opět neohroženě nechávají na zdi. Na Popeleční středu 18. února 1942 přijíždí pro Marii Restitutu gestapo. Možná jde o odplatu za rozšíření zesměšňující protihitlerovské básničky, možná jde o dlouhodobější nenávist a donašečství ze strany SS…

„Člověk může být od všeho odstaven, všechno je možné mu vzít, avšak víru, kterou nosí v srdci, mu nikdo vzít nemůže.“ (dopis z vězení 24.5.1942)

Za cenu vystoupení z řádu jí byla nabízena svoboda, ale Marie Restituta se svého přesvědčení nevzdala. Soudní proces začal 4. června 1942 a rozsudek jí byl oznámen 29. října. Poté prožívala několik temných měsíců v cele smrti. Měla se stát odstrašujícím případem. 30. března 1943 skončila jako mučednice pod gilotinou. Zamítla se prosba o vydání těla a byla pohřbena stejně jako x dalších na vídeňském hřbitově.

„Nikdy nezapomeň na Boha. Pros milou Matku Boží o její ochranu a budeš nejšťastnějším člověkem.“ (dopis z vězení)

V kapli kláštera Sester křesťanské lásky byl v roce 1988 zahájen proces beatifikace, ke které došlo o 10 let později ve Vídni.


Zpracováno podle článku Rázná světice z Brna. Milujte se! 11/2009