Hluboké koření
  Hluboké koření vás vítá na svých stránkách.
  Zpět na seznam interview a soutěží...
Zeptejte se Kikiny Boháčové
Kikina Boháčová – Zhruba čtyři roky rostu ve společnosti Hlubokého koření. Postupně jsem došla přes zpívání až k flétně a kdoví, co bude dál :). Kromě toho navštěvuji s radostí už šestým rokem chrudimské gymnázium, kde mne nejvíc fascinuje náš krásný český jazyk. Jinak mne zajímá novodobá historie a mrzí mě, že ve škole nedojdeme dál než k 2.světové válce... A když mám všeho dost (každý týden :)), ráda hraju badminton.

Kikina Boháčová
Vidíte všechny příspěvky a odpovědi.
Vypršel čas pro vkládání příspěvků.
Na úvod bych začal otázkou na biřmování, kdy jsi tuto svátost před dvěma měsíci přijala. Jaké máš z ní s krátkým odstupem pocity? Pocítila jsi nějaký zvláštní okamžik, nebo zatím působí spíš skrytě?
Pocity jsou pěkné :-). Moc jsem se na biřmování těšila, moc ráda jsem chodila na přípravu a samotný obřad mi potom přišel hrozně rychlý :). Nějaký zvláštní okamžik asi nepřišel... Možná jednám trochu jinak než předtím nebo mě přitahují věci, kterým jsem předtím nedávala až takový prostor...
Badminton je docela nevšední záliba. Jak jsi k němu přišla? :-)
Na začátku minulého školního roku jsem si u Salesiánů vybírala kroužky, do kterých chci chodit. No a protože na volejbal chodím ve škole, zvolila jsem změnu v podobě badmintonu. Myslela jsem, že to bude v pohodě, taková oddychovka. Ale pak jsem viděla vyznačený hřiště, síť nastavenou na milimetr, tři úrovně košíčků, vymakaný rakety a trochu mi spadla čelist :-). Když jsem si dřív pinkala s někým na trávě jen tak lážo-plážo, vůbec mě nenapadlo, že se badminton hraje i závodně. Neříkám, že hraju na nějaké vysoké úrovni, ale zkrátka je to něco, co mě baví a ještě u toho vybiju své negativní emoce ze školy :-).
Gymnázium je jistě dobrý rozjezd k vysoké škole. Máš již vybráno, který obor si zvolíš?
Ne, zatím jsem ráda, když si vyberu do prosince semináře na příští rok :-). Láká mě čeština, historie nebo něco v humanitním duchu, ale pořád je tu víc otazníků a nejistoty než pevného ANO...
Pamatuješ si, jak jsi poprvé zkoušela či hrála s Hlubokým kořením?
Pamatuju si svatbu Jáji a Páji. Nevím, jestli to bylo poprvé, ale pro mě to byl velký zážitek. Byly jsme s Bětkou ještě celkem malé a už ani nevím jak, jsme se ocitly mezi Vámi. Bylo to úžasný. Pro mě jste byli všichni velcí, šikovní, "ostřílení" hudebníci a nadšeně jsem se mezi Vás přidala. Byla to ohromná čest :-).
Začátky hraní si moc nepamatuju...ubývalo fléten, tak se asi nějak dostalo i na mě...ale protože jsem nikdy nechodila do hudebky, nauky ani jiného podobného zařízení, vím, že (nejen) na začátku byly problémy, protože slova jako takt, nota, předznamenání, apod. jsem moc nepobírala :-). Tímto děkuji všem, kteří mají s mým hudebním nevzděláním trpělivost :-).
Co se Ti nejvíce líbí na signálech? :-)
:-) Krásná otázka ;-). Na signálech se mi asi nejvíc líbí jejich myšlenka, totiž přivést Krista blíž k mladým (byť virtuálně) a všechno, co se od této myšlenky odvíjí. Jinak jsou signály moje srdeční záležitost, protože jsem díky nim poznala (i naživo :)) spoustu kamarádů a zajímavých lidí, kteří mě pořád obohacují. Je tam taky plno článků, které mě vedou a ukazují cestu... Samozřejmě všechno má své klady i zápory. Signály tvoří jen lidé, a tak to taky není vždycky růžové... A vztahy se nedají budovat jen virtuálně, takže ani od toho tu nejsou... Každopádně je mám ráda :-).
Otázka na milovnici češtiny: Opravuješ chyby v Chrudimském zpravodaji červenou propiskou, nebo tento plátek radši vůbec nečteš?:-)
:-) Chrudimský zpravodaj čtu, neb mě zajímá, co se v našem krásném městě děje (i když zápisy ze zasedání moc nemusím ;-)). Pravdou je, že ho ale nezkoumám do detailu a leccos mi unikne. Ale opravovat? V žádném případě! A proč? Protože na to jednak nemám a druhak opravovat tak úžasnou korektorku je bezesporu ztrátou času ;-).
Jaký přístroj máš nejraději?
Zajímavý dotaz. Asi nejradši mám svou lampičku na stole (hned v závěsu za ní je lampička na nočním stolku :-)). Nevím proč, ale využívám ji asi nejvíc a bez ní už bych nejspíš ani neviděla :). Jinak obecně se snažím nebýt na technice moc závislá, i když to nejde vždycky...:-/
Při návštěvě Svatého Otce naší vlasti před dvěma měsíci jsi byla na mši svaté v Brně i ve Staré Boleslavi. Co Tě tehdy nejvíc oslovilo?
Nedá se vyzdvihnout jedna věc. Bylo úžasné, jak do sebe všechno zapadalo - počasí, projevy lidí, ochota, opravdová křesťanská láska, která se ukázala právě v drobných věcech... Když jsme jely s Bětkou z Pardubic, postupně k nám přistupovali lidé, pro které nebylo lehké vypravit se ze svého domova někam na letiště se židličkou, řízkem a pláštěnkou. A přesto jeli. Bylo to úžasné, že jim to za to opravdu stojí...
Jinak mě osobně se moc líbila promluva Svatého Otce k mládeži v Boleslavi, kde nás povzbuzoval, ať se nebojíme pustit Krista do svého života...že On klepe na dveře naší svobody... Pro mě to bylo opravdu silné setkání. A v neposlední řadě povzbuzující - davy v Brně, Anděl Páně v Tuřanech, dlouhá cesta přes půl republiky, spaní venku, setkání s Vámi, kteří jste putovali,... Je toho hodně a každopádně je za co děkovat :-).
Představ si, že máš volných pět minut na kořeněných stránkách. Kam na nich zavítáš?
Proč tak málo? :-o Dobrá, tak zaprvé se budu snažit podívat všude, kam to půjde a kde mohu očekávat nějakou novinku. Tudíž vzkazy, články, fotky, plánované akce, ohlášky,... a protože jsou naše stránky pořád plné novinek a inovací, těch 5 minut by určitě nestačilo :-).
Jaké to je být článkoautorkou? :-) Jaké to je odpovídat na interview? :-) Jaké to je psát kroniku? :-) Jaké to je...? :-)
Článkoautorkou jsem moc ráda :-). Moc mě baví psát, třídit si své myšlenky a pak se o to dělit s ostatními :-). Nevím, jestli se to dá pokaždé číst, ale mě to zkrátka baví :-).
Odpovídat v interview je zajímavé, občas vtipné a obohacující. Mám radost z každé otázky :-).
Psát kroniku je úžasné a hned po psaní článků, vzkazů a jiném ťukání do klávesnice mě to taky baví :-). Jen je horší, že musím být na co nejvíc akcích, aby kronika nebyla moc zašlá a neaktuální... :-). Měla jsem skvělé předchůdce - kronikáře, takže se snažím na ně trochu navázat, i když každý má samozřejmě svůj osobitý styl :-). A pokud bys znal, Bobíku, někoho, kdo by mi chtěl být nápomocen, nebudu se zlobit :-).

Je to prostě úžasné! ;-)
Jak se Ti líbí myšlenka volontariátu, služby na centru pro mládež a podobně? Dokážeš si představit, že bys kus svého života anebo dokonce celý věnovala Kristu a církvi?
Líbí :-). Jo, dokážu si to představit...
Myslím, že když se Kristu odevzdáme a není to jen o chvilkových emocích, ale máme touhu být s Ním napořád... tak není překážka, kterou bychom nezdolali. Možná, že to není vždycky lehké a jasné, ale každý má v srdci odpověď... stačí vytrvale hledat a potom přijmout...
Tak to je krásné. Přeji Ti, abys Boží vůli poznala a přijala... :-)
Díky :-)
Jakým jídlem bychom Ti moc radost neudělali a co Ti naopak chutná?
Maso ne, ostatní jo :-). Je pravda, že moc nemusím skoro všechno maso kromě kuřecího a rybího...nějak jsem k němu ještě nenašla cestu :). Jinak snad tolik vybíravá nejsem...snad :-).
Kdy jsi poprvé ministrovala? Kdo Tě k tomu přivedl?
Přesně si to nepamatuju, ale bylo to zhruba někdy po tom, kdy jsme se do Chrudimi přestěhovali. Takže tak před 10 lety :-). Mám v hlavě jen takový útržky, jako že jsem se chtěla skamarádit s tou holčičkou, která má nádherný blonďatý vlasy (Lída :-)) a pak, že jsem se šla ptát pana Pavlíka, který mi připadal jako jeden z církevních praotců (vlasy, vousy, hlas,...) a světec, jestli bych mohla chodit na náboženství a on mi řekl, že si mám vzít hlavně přezůvky a já jsem strašně dlouho přemýšlela, jaký si tak vezmu boty (vždyť to je důležitý - přezůvky na náboženství pro mě byly v té době dost podstatná věc :-)). O ministrování mi s největší pravděpodobností řekl on...ale už nevím, je to strašně dávno... Pak jsem nadšeně ministrovala, posléze i s tou blonďatou holčičkou :-), asi před 5 roky jsem si dala pauzu a dnes už zase ministruju. A moc ráda :-).
Máš nějaký recept, jak dál těžit z duchovních akcí i po návratu domů? Jak je jen nenechat proplavat s větou: „Jo, bylo to hezký...“ :-)
Bavila jsem se o tom teď nedávno s jedním knězem. Vždycky mě to štvalo, protože jsem se někam hrozně těšila, pak jsem odjela, za týden se vrátila a všechno bylo "jakoby" pryč - lidi, "atmosféra", zpěv, úsměv, nadšení, modlitba,... Univerzální recept nemám, podle mě se to nedá nějak obecně určit. Ale myslím, je dobrý po návratu vytrvat v modlitbě... je skvělé, když se modlíme doma společně, ale pak třeba můžeme cítit, že to "nestačí"...osobní rozhovor s Pánem má své kouzlo :-). Je jasný, že každý den je plno povinností, práce a večer jsme obvykle strašně unavení (minimálně já :-)), ale to už je potom o prioritách.

Potom je taky fajn číst Bibli. Nebrat ji jako něco, co je staré, kdysi dávno někým napsané a pro dnešního člověka naprosto nepoužitelné. Ne, vždyť "...Boží slovo je ostřejší než každý dvojsečný meč, proniká až do podstaty člověka..." Myslím, že nás Písmo opravdu může měnit.

Dá se najít ještě plno jiných variant - od hraní Hosanovek a chval, přes čtení a meditování knížek, až k přímé praxi - pomoci druhým a žití pro ně. Vždyť na duchovní akce nejezdíme jen pro to, abychom obohatili sebe, ne? Myslím, že pravý křesťan by se měl taky rozdávat pro ostatní.

Tím vším jsem nechtěla říct, že bych všechno dodržovala, spíš se toho tak nějak snažím chytat...a pokud možno nepouštět.
Představ si, že ses stala ministryní školství a můžeš jeden předmět nahradit nějakým jiným či provést nějakou reformu. Nad čím bys uvažovala?
Uvažovat se dá nad každým předmětem :-). Asi bych ale nakonec nevyřadila nic. Myslím, že každý předmět je něčím zajímavý a důležitý (tím neříkám, že mě všechno baví a jde :-)) a spektrum zájmu studentů je tak široké, že bych vždycky někomu zkazila radost z učení :-). A to bych jako ministryně samozřejmě nechtěla.
Modlitba breviáře pro mě byla dřív hodně nepředstavitelná a i díky Tvému příkladu se můj vztah k němu proměňuje. Čím Tě tak oslovuje? Když jsi doma, modlíš se ho radši sama či například s Proglasem?
Modlitbu breviáře mám strašně ráda. Dostala jsem se k ní asi u Salesiánů, kde jsme se ji modlili vždycky o Velikonocích. Líbí se mi kompletně celá se vším všudy :-). Mám ráda hymny, které jsou vždycky jiné, vždycky nové, plné radosti. Mám ráda žalmy, které se dají promýšlet, vsazovat do každodenních situací, kde nám Pán ukazuje odpovědi, kde nás povzbuzuje,... Čtení, které je krátké, tudíž lepší na promýšlení. Kantika, která vystihují podstatu... Potom se mi líbí jednota církve. Vím, že se to samé modlí x dalších lidí. K x dalším lidem přichází každý den Pán.

Vždycky jsem tuhle modlitbu tak jako obdivovala...líbila se mi, ale nezdálo se mi, že je to něco pro mě. Nevím, kdy se to zlomilo - možná tomu pomohl i Vranov :-), ale když jsem loni psala Ježíškovi, objevil se tam i breviář. Nijak jsem nad ničím nepřemýšlela, když dopis zmizel z okna, zmizela i myšlenka přidat se k Modlitbě církve. Ale když jsem na Štědrý den rozbalovala dárky a najednou jsem tam viděla i breviář, byla jsem šťastná. Fakt nadšená. Vůbec nevím, kde se to vzalo, ale hned to byl nejlepší dárek :-).

Nejdřív jsem se ho modlila s Proglasem, snažila se přijít na systém záložek, posléze jsem "napovídala", které stránky budou následovat :-). Teď se ho modlím radši sama. Můžu se zastavit tam, kde mě něco zaujme... a fakt z toho mám radost. Modlitba je skvělý dar :-).

Díky za dotaz :)
Pašije 2021 Pašije 2019
http://www.farnost-chrudim.cz/
Přihlášení
Login
Registrace