Jako by dnešní evangelium (Mk 1,21b–28) s námi laškovalo: tato neděle připadá přesně na rozmezí prvního a druhého pololetí – a v evangeliu se píše o Ježíši jako učiteli. Ale ne takovém, jakého znají Židé kolem sebe. Zástupy jsou z něj unešeny. Vidí jeho opravdovost. Nestojí o pozdravy na ulicích (Mk 12,38). Žije z důvěrného vztahu se svým Otcem. Dříve než nastal čas a byl stvořen svět, je od Otce věčně zplozen. Všechno od něj dostal a vše s láskou až na kříž vrací do jeho rukou (Lk 23,46).

Zástupy nad jeho učením žasnou, protože má moc. Má moc vyhánět zlé duchy (Mk 1,27), má moc odpouštět hříchy (Mk 2,10). Tuto moc dává i svým Dvanácti (Mk 3,15; Mk 6,7; Mk 16,18). Má moc život dát (Jan 10,18). Má moc, kterou si člověk sám nemůže vzít (Jan 19,11).

Nepotřebuje svědectví, které by stálo na otci lži (Jan 8,44). Vyhání démona a vrací posedlému pokoj. A zástupy jsou udiveny, zaraženy. Toho, jehož slovo je silné, doprovází i mimořádná síla.

Toužím také já po takovém úžasu nad učením a mocí Pána Ježíše? Chci rád naslouchat jeho učení?



Liturgická čtení
První čtení: Dt 18, 15-20
Žalm: Žl 95,1-2.6-7b.7c-9
Druhé čtení: 1 Kor 7, 32-35
Evangelium: Mk 1, 21b-28