„Ty, Hospodine, jsi náš otec.“ (Iz 63,16b) Tímto oslovením začíná první čtení nového liturgického roku. Starý zákon zatím nezná tajemství Boží Trojice. Dosud nepřišel Pán Ježíš, aby zjevil Boha Otce, Syna a Ducha svatého.

Hospodin je přesto otcem, který si vybral Izrael za svůj vyvolený národ, za svého syna. Paralelu s dnešním prvním čtením můžeme hledat u proroka Ozeáše: „Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho, a z Egypta jsem povolal svého syna.“ (Oz 11,1)

Hospodin ústy Ozeášovými pokračuje: Já jsem je učil chodit, bral jsem je na svá ramena, pouty laskavosti jsem je táhl, skláněl jsem se k nim, abych jim dal najíst. (srov. Oz 11,3n) „Čím více jsem je volal, tím více se ode mě vzdalovali; obětovali bálům, pálili kadidlo modlám.“ (Oz 11,2) Stejně přiznává i prorok Izaiáš: zbloudili jsme z tvých cest, ztvrdlo nám srdce (srov. Iz 63,17).

Přesto jsou obě čtení vyjádřením důvěry: Zhřešili jsme, byli jsme v hříších stále. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. (srov. Iz 63,19b – 64,7) Hospodin ubezpečuje: Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh, a ne člověk, jsem Svatý uprostřed tebe, nevzplanu hněvem. (srov. Oz 11,9)

Kéž i nás adventní doba povzbudí k synovské důvěře v Boha. Kéž i my se učíme volat: „Hospodine, Ty jsi náš otec,“ – zvláště ve chvílích, kdy si uvědomíme vlastní hřích. A tak tedy bděme (srov. Mk 13,37)...



Liturgická čtení
První čtení: Iz 63,16b-17.19b; 64,2b-7
Žalm: Žl 80,2ac+3b.15-16.18-19
Druhé čtení: 1 Kor 1,3-9
Evangelium: Mk 13,33-37