V roce 313 skončilo pronásledování křesťanů. Lateránská bazilika byla založena a vysvěcena těsně poté. Byla zasvěcena Nejsvětějšímu Spasiteli (Salvátorovi). Do 14. století po plných deset staletí sídlili papežové v sousedním lateránském paláci, nikoliv jako dnes ve Vatikánu. Konalo se zde pět ekumenických koncilů. Po požáru, zemětřesení a drancování byla několikrát přestavována. Přibylo jí zasvěcení svatým Janům: Křtitelovi a Evangelistovi. Je papežskou katedrálou, „Matkou a hlavou všech kostelů Města [Říma] a světa“ – proto se po celém světě slaví výročí jejího posvěcení.
Evangelium tohoto svátku (Jan 2,13–22) vypráví o Pánu Ježíši, který přichází v Jeruzalémě do Chrámu a vyhání odtud prodavače ovcí, býčků, holobů spolu se směnárníky. Ti všichni byli potřební k provozu Chrámu a tehdejší oběti – vždyť i sama Panna Maria s Josefem přinesla malého Ježíše po osmi dnech do Chrámu, aby obětovala aspoň dvě hrdličky nebo dvě holoubata, když nemohla obětovat jehně (Lk 2,24, srov. Lv 12,8).
Překvapení židé se táží Ježíše, proč vyhání prodavače. A jsou znovu šokování: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím!“ – On totiž přináší jedinou dokonalou oběť svého života za naše hříchy na kříži (srov. Žid 10,11n), kterou předjímá při Poslední večeři a zpřítomňuje při každé mši svaté. Jeho chrámem je jeho tělo (Jan 2,21) – také jeho mystické tělo – a ten chrám jsme my (2. čtení; 1 Kor 3,17).
Tento den nás může vést nejen k obdivování krásné stavby – papežské katedrály v Římě – ale tím spíše k vděčnosti za Kristovu jednou provždy provedenou oběť za každého z nás, na které můžeme být účastni při každé mši svaté. A také k tomu, abychom jako On dokázali nabídnout sami sebe, celý svůj život...
Liturgická čteníPrvní čtení: Ez 47, 1-2.8-9.12
Druhé čtení: 1 Kor 3,9c-11.16-17
Evangelium: Jan 2,13-22
Zatím chybí jakýkoliv komentář. Chcete-li jeden přidat, nejprve se přihlašte.