Ačkoliv letos připadá 2. listopad na neděli, i přesto ji předčí Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Kněz tento den obléká fialový kající ornát, oltáře se nezdobí květinami a strohý by měl být i varhanní doprovod, který pouze doprovází zpěv. Tématem dne je smrt – spojujeme se u oltáře v modlitbě za ty, kteří nás předešli na věčnost.

Co můžeme říci o smrti? Smrt ukončuje lidský život. Při smrti se duše odděluje od těla. Smrt je důsledkem hříchu. Smrt je Kristem přeměněna – On vstal, i my vstaneme. Po smrti nastane pro každého soukromý soud: někteří projdou očišťováním (očistec), jiní ihned vchází do nebeské blaženosti (nebe), ostatní jsou navždy zavrženi (peklo). Žít v nebi znamená „být s Kristem“. V očistci jsou si lidé již jisti svou věčnou spásou. Být v pekle znamená zůstat navždy odděleni od Boha v důsledku svobodného rozhodnutí – hlavním trestem je zde věčné odloučení od Boha. Při vzkříšení před Kristovým druhým příchodem, Bůh naše proměněné tělo spojí s naší duší a dá mu tak nepomíjející život.

Svatá Monika prosila před svou smrtí: „Pochovejte toto tělo kdekoli a nedělejte si s tím starost. Jen to vás prosím, tam, kde budete, pamatujte na mě u oltáře Páně.“ Církev již od prvních dob uctívala památku zemřelých, přimlouvala se za ně a přinášela zvláště eucharistickou oběť, aby, očištěni, mohli dosáhnout blaženého patření na Boha. Tento den jsou kněží zváni (podobně jako při oslavě Narození Páně) ke sloužení tří mší svatých. Slouží-li více bohoslužeb i v jiných dnech, měla by to být výjimka.

Biblická čtení pro dnešní den jsou velmi pestrá – lze totiž vybrat jakékoliv čtení za zemřelé. Evangelia můžeme rozdělit zhruba do pěti kategorií: první představuje Pána Ježíše, jak vrací život, druhá zobrazuje Kristovu smrt na kříži až po setkání učedníků se Vzkříšeným na cestě do Emauz, třetí vyzývá k bdělosti, čtvrtá ukazuje Krista, který nás zve k sobě, a poslední říká, kdo má věčný život.

Kéž tato Vzpomínka na všechny věrné zemřelé nám pomůže hledat odpověď na základní otázky: skutečně toužím po životě s Kristem? Svatý Ignác Antiochijský by řekl: „Pro mne je lepší zemřít v Ježíši Kristu než být králem až do končin země.“ Chci, aby s Kristem byli i ostatní? Svatý Jan od Kříže by dodal: „Až nastane večer života, budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali.“ Vezměme si k srdci výzvu sv. Jana Zlatoústého: „Neváhejme a pojďme na pomoc těm, kteří jsou mrtvi, a obětujme za ně své modlitby.“



1. čtení: Job 19,1.23–27a, nebo Mdr 3,1–9, nebo Mdr 4,7-15, nebo Iz 25,6a.7–9, nebo Pláč 3,17–26, nebo Dan 12,1–3, nebo 2 Mak 12,43–46

2. čtení: Řím 5,5–11, nebo Řím 5,17–21, nebo Řím 6,3–9, nebo Řím 8,14–23, nebo Řím 8,31b–35.37–39, nebo Řím 14,7–9.10b–12, nebo 1 Kor 15,20–24a.25–28, nebo 1 Kor 15,51–57, nebo 2 Kor 4,14 – 5,1, nebo 2 Kor 5,1.6–10, nebo Flp 3,20–21, nebo 1 Sol 4,13–14.17b–18, nebo 2 Tim 2,8–13, nebo 1 Jan 3,1–2, nebo 1 Jan 3,14–16




Hodí se přečíst: Lumen gentium, č. 48–50 (dokumenty Druhého vatikánského koncilu)

K prohloubení nauky o vzkříšení těla a věčném životě: Katechismus katolické církve, čl. 988–1041